Marie Pochobradská bloguje na Blog.cz

Ahoj všichni :)

Po delší době sem zase přispívám. Je ráno, takže jsem trochu mimo, ale snad napíšu něco alespoň trochu souvislého. Už je po natáčení a vše se vrátilo zpět do starých kolejí, jen s tím rozdílem, že se mě všichni neustále ptají:,,Héj Mařko kdy už budeš v televizi?!". Raději nebudu prozrazovat přesné datum, ale den odvysílání dílu se mnou se děsivě rychle blíží. Nechci si raději ani představit na co se budou ptát pak. Lexova holka totiž bude ......(CENZUROVÁNO)...... ;-) a tak se snad vyhnu ukamenování fanynkami Matouše Rumla. Kolem Comebacku se točí parta pohodových lidí mezi kterými jsem, světe div se, skoro ani neměla trému :D. Bylo mi ctí je všechny poznat a ještě jednou děkuji těm deseti tisícům lidí, kteří pro mne hlasovali, protože natáčení a vůbec vše okolo bylo úžasné :).

Nejsem si úplně jistá, jestli by mě rozesmál člověk protahující si nosem tkaničky od bot o kterém se zmiňoval Lexa ve svém inzerátu, ale krom Ozzáka mě vždy zaručeně rozesměje Kaiser, Lábus a Vašík Klausů. To musí lícovat, no jistěěě!

Nemám, ale něco málo jsem ze sebe vypotila.

Pomáhat a chránit

O Ivu neúnavě bojuješ,
celým svým srdcem ji miluješ,
tajemný muž do cesty se ti postavil,
odvážně však k Jezevcovi jsi se dostavil,
Na Marcelku prý z dortu vyskočil,
Na tebe potetovaný zadek vystrčil,
i u strážců zákona máš to proto nahnuté,
záhadu odhalily kalhoty stáhnuté.

Mockrát děkuji svému kamarádovi Adamovi.

Jak se postupně od narození, přes dospělost, až po stáří mění člověk fyzicky, vyvíjí se spolu s ním i jeho názory. I přesto mám však na otázku: "Čím bych si přála jednou být?", už od mala stále stejnou odpověď. Tak jako všechny děti mám už od doby, kdy jsem si hrávala v mateřské škole své vysněné povolání, jen s tím rozdílem, že jsem nepatřila mezi skupinu těch, jejichž snem bylo stát se princeznou, kosmonautem či popelářem. Zkrátka a dobře povolání novinářky respektive zálibu ve psaní mi nejspíše už nadělily sudičky do kolébky.

Dále pak mám v záloze ještě několik dalších alternativ jako například odpískat finále Ligy mistrů, stát se letuškou, pořídit si starou kamennou vilu na Sicílii, vést pochod proti opilým za volantem nebo vyřadit z prodeje nenáviděný balený chléb. Toť vše o mých snech. Děkuji za pozornost.

Jak už jsem se zmínila v prvním a naštěstí také posledním formuláři, jsem z Pardubic. Mé rodné město je však žel bohu Hradec Králové neboli jak my pardubáci s oblibou říkáme Mechov. Bydlím pár minut od centra města v socialistické panelové králíkárně společně se svými rodiči. Mám bratra Jakuba (můj o 10 let starší sourozenec, pako a debil). Ale co vám budu povídat, sami jistě znáte ony sourozenecké šarvátky ať už z Comebacku či z vlastních zkušeností. Jako správná pardubačka chodím na hokej, obzvlášť teď, když se klukům tak daří. A jak by řekl Ozzák, máme i pardubickou šestadvacítků, evropská unie ji zakázala, ale na nás je krátká. Pokud by vás ještě něco zajímalo ohledně například geografické polohy Pardubic či počtu obyvatel, stačí napsat do komentářů.

Nejprve se musím přiznat, že tyhle otázky mi nejsou zrovna sympatické, ale co je psáno to je dáno a pro prestiž je třeba něco udělat. Naposledy to byl tuším film Než si pro nás přijde v hlavních rolích s Morganem Freemanem a mým oblíbeným hercem Jackem Nicholsnem. Pokud mám, ale být upřímná moc nebrečím a když už mne něco vážně dojme tak to určitě není film.

Nazdárek, opět se hlásím do služby. Všimla jsem si, že by se vám k Lexovi pravděpodobně nejvíce líbila nějaká drsná metalistka. Nebudu vám tu nalhávat, že patřím mezi zaryté fanoušky metalu, ale můžu s klidem říci, že mě naprosto dostává co ti frajeři dokážou s kytarou, jejíž zvuk připomíná zpívajícího mariňáka v bordelu po třech letech plavby. Mám zkrátka ráda rock, jsem alergická na disko, pop je na mě moc sladký a směji se hip hopu a obzvlášť jeho protagonistům. Toť vše o mém hudebním vkusu. Díky za pozornost, zatím. Hobluuuj.

Dnes jsem se ostatně jako každý všední den věnovala pilnému studiu. Jelikož jsem za celý svůj život doma pomalu neotevřela učebnici je toho teď na mě moc a nevím jak to společně s blogem budu zvládat. Řeknu vám totiž, že dohánět devět let je pořádná fuška. Snad ale na jedničku zvládnu jak blogovat tak se i učit. A co jsem dělala dál? Po pravdě řečeno jsem celý den nervózně přemýšlela nad tím jak jsem na tom s hlasy. Při pohledu na všechny ty slečny konkurentky s profesionálními fotkami se mi totiž výrazně snížilo sebevědomí. Ale ještě věřím v zázrak a doufám, že má osoba úspěšně proleze skrz veškerý retuš. Utíkám na doučování, zatím se mějte jak se chcete mít a hlasujte.

Nemyslím si, že jsem pro Lexu ta pravá, ale Matouš Ruml se mi jako kluk

líbí a v seriálu je to po Ozzákovi má nejoblíbenější postava. A za další

mě asi přirozeně jako každou slečnu zaujala eventuální možnost stát se

alespoň na moment televizní hvězdou =). Byť mi bude 15 let až 2. března,

bylo by od vás hezké nebo minimálně velkorysé, kdyby jste mi dali šanci.

Díky a hobluuuj!!

Jmenuji se Marie, ale všichni mi z nezjištných důvodů už od mala neřeknou

jinak než Mařka. Jsem v podstatě obyčejně neobyčejná slečna z Pardubic,

která nade vše miluje fotbal a od školky bezmezně zbožňuje skupinu U2.

Ráda bych se v budoucnu věnovala žurnalistice.